Chovatelská stanice čistokrevných morčat - Jezerka

SweCze nebo Czedish?

Asi to vyhraje SweCze (čti švéče). Jedná se pro změnu o morčecí událost, porodila nám šeltička Eternitys Make a Song and Dance. Samičku na podzim Ondra dovezl již březí a vydržela celou tu cestu, aby porodila dnes a na svět tak vykoukla tři krásná mrňata. U celého porodu jsem byla, slyšela jsem jí a vlastně jsem jen přihlížela a sem tam sušila, Dance vše zvládala sama a s přehledem. Prckové mají krásné váhy kolem 100g každé, Dance měla pupek jako zvon. Sama Dance je samička, kde jsem si říkala asi 100x, že jsem totálně ulítla, když jsem si jí rezervovala… je nejen neskutečně světlá, teoreticky červená – černá, prakticky je tomu hodně vzdálená a ke všemu je hodně zbrindlovaná, opravdu dost.. jen typ má hodně dobrý a srst jí roste parádně, v tomhle nezklamala. Ale poučila mě, neskutečně. U nás (nemyslím doma) je pořád zažitý názor, že tříbarevné morče s brindlem je něco ble, co nepatří do chovu, že je to něco, co se přeci potáhne, než se to prochová, že to vlastně ani není hezké, tak proč je v chovu mít… Kdysi nám říkala Anneke V. Slik, že pokud se tomu chceme věnovat opravdu dost, chovu trikolorů, ať je nevyřazujeme, pokud budou mít přednosti, které nás přesvědčí, že to morčí stojí za to. Ať nebereme jako to hlavní, že má brindl.. A i proto u nás morčata s brindlem jsou a budou. Někdy to dopadlo, někdy ne, pokud se narodí bez brindlu, tak je to samozřejmě fajn, pokud se narodí s promícháním a stojí za to, v barvě, v typu, tak zůstává.. A tahle samička to natřela všem, kdo ohrnujete nad takovými morčaty nos . Porodila tak úžasně barevně rozložené mládě, že takové se nenarodí pomalu ani rodičům bez promíchání. Ta další dvě už promíchaná jsou, ale je to hozená rukavice. Malovaná u nás zůstane, další dvě půjdou dál do světa a přesně dál uvidíme, jak se bude pruhování prochovávat v dalších generacích.. to chovatelství je prostě nádherná práce a u těch víc barev je to o to větší sranda . U Liz, v domovské Eternitys není a nebyla Dance jediná, která takhle vypadá, skláním se před zkušeností, která z toho vychází, prostě je hned nezatracovat jen proto, že mají promíchanej kožich  

A raději už fotky nebo opět popíšu půl stránky na téma brindl

První Švéče, jak vykoukli na svět, je holčička, zatím černá s červenou/brindl.

Druhé Švéče je malovaná princezna, ta prostě musí zůstat doma

A třetí Švéče je klučina, černý s červenou a bílou/lehký brindl

A to je dnes vše. Prima nový týden všem

Pár písmenek v novém roce

Trocha psaní do začátku roku. Před vánocemi a mezi svátky nám porodily obě Adimero kudrnky a jak mnozí vědí, oba porody nevyšly.Merinka Moon porodila jednu obří samičku, mládě o hmotnosti 192g, což je asi největší co kdy která samička u nás porodila, opravdu obřice. Malou jsme našli očištěnou a vypadala úplně v pohodě, jen se nejspíš udusila, což mě bohužel nepřekvapuje, šance na dobrá porod byla tak nula nula nic, možná jedna… Moon byla a je naštěstí v pořádku, asi ale nebude na svůj první porod vzpomínat zrovna dobře při porodu takhle velkého mláděte…

O to víc jsem očekávala porod texličky Sun, abych se opět přesvědčila o tom, že na co se člověk těší, to prostě nevyjde. Sun porodila mezi svátky tři mláďata a porodila o něco dřív než bylo potřeba. Porod sice v pohodě, Sun v pohodě, mláďata měla ale skoro holá bříška a potřebovala ještě tak víc jak týden, spíš i 14 dní a podle toho to dopadlo. Sun je od začátku odmítala a tak nemáme ani jednu kudrnatou naději na které jsem se těšila. Psát, že všechna mláďata byla ve výstavním poměru barev a co by kdyby je vlastně zbytečný, ale tak snad to dopadne příště, alespoň se ségry holt rozrodily. Hlavně, že jsou v pořádku, do jara jim domluvím a začne vše na novo, doufám

Tím nám skončil rok 2011, žádná další vážná věc se nekonala, aby začátek 2012 nezačal také zrovna dvakrát slavně a tentokrát nás ta smrt bolí. Umřela nám šeltička Zombie Waikiki, naše první trikolorní kráska na kterou se nedá zapomenout. Prostě si jen tak umřela, nic předem neřekla, na podzim oslavila 5 let a klidně tu mohla s námi být ještě alespoň další dva roky, kdyby chtěla.. je to holt silnější než my všichni, o to víc nečekané…

A co máme teď před sebou? Skoro každým dnem čekáme porod švédky Eternitys Make a Song and Dance, kde zatím ale vůbec netušíme, co se narodí  . Tak hlavně ať je konečně vše dobré, šeltička je vitální a v pořádku, baští jako protržená a pupek má jak zvon, no těšíme se, pro změnu . Přivezla se nakrytá z domovské Eternitys, tak snad se mrňata povedou alespoň typově. Jestli někdo máte představu, že byste mohl chtít potomky po této barevně srandovní švédce, dejte vědět Typově je nádherná, doslova a do písmene.

Dnes vše, pokračování příště.

Před vánoční víkend u nás

probíhá naprosto normálně :o) V sobotu jsme si udělali zasloužené a plánované volno, vyrazili jsme do německých Drážďan nasát atmosféru vánočních trhů, ale nejen to. Plánovali jsme i setkání s Andreou a Wolfgangem Illmer a povedlo se, nic jim do toho nevlezlo, nám také ne :) Několik hodin jsme tak mohli prochodit po vánočně naladěných Drážďanech, popili svařák a dali si různé ňamky a jsme moc rádi, že se nám povedlo se setkat. Prodebatilo se kde co a když došlo na loučení, ukázalo se nám malé chlupaté překvapení, které si pro nás Andrea s Wolfgangem připravili. Malé chlupaté klubíčko typicky červeno – bílé, okaté a ušaté se mi choulilo v dlani, já překvapená, Ondra se usmívající, Andrea s Wolfgangem také… :) achach, emoce veliké a tak jsme si přivezli vnučku Piccadily, dcerku jejího syna Xandra Jezerky, překrásnou Harminii v. Gotenholz :) A proto děkuji všem, které kolem sebe mám a kteří ze mě dělají šťastnou Míšu, ten pocit je k nezaplacení… Andrea und Wolfgang, vielen Dank, ich liebe euch beide… :) A to, že mám toho nejlepšího chlapa pod sluncem, to říkám pořád :) a nemusí mě uplácet morčatama :o) 

Klidný týden vám všem, kdo jste na tom jako já, že se vydáte na poslední chvíli kupovat dárečky, tak přeji pevné nervíky, ale jednou za rok se to vydržet dá, tudíž sílu a spoustu tolerance :))

4. Vánoční Olomouc – Tischschau 3.12.

Nakonec i u nás padlo rozhodnutí, že nepojedeme jen na čumendu a pokec, ale že se pojede soutěžit i s chlupáči. Tedy s jednou, rozhodnutí padlo na šeltičku Piccadilly, kterou jsme vytáhli na naše vánoční focení a která je tak odpočatá a pěkná, že jsem po uzávěrce psala Aničce, že pokorně prosím o přijetí jednoho morčátka na výstavu… a svolení padlo, v pátek nastali přípravy, které sice začali kolem desáté večer díky mé práci, ale příprava jednoho dospělce nedá tolik, takže to šlo. Z Piccadilly jsem nadšená, je v ramenou silná jako buldok, srst jí padá v pramenech už od očí až na zem, oči má jako velké koláče a barevně je také hodně povedená, prostě je krásná. A je i krásně odpočatá, až moc :)

Jela s námi i coronetí bejbinka Enya, kterou jsem vezla pro novou paničku a kterou jsem po vykoupání shlédla a zkonstatovala, že vlastně není tak marná a posoudit by se mohla také, ale holt nahlášená není, tak jí alespoň zaregistrujeme a s dobrým svědomím prodáme.

Naspáno jsme měli asi 3 hodiny, což je na tomhle všem to nejvíc nejhorší, to brzké vstávání a my vstávali asi ve 4 ráno. Hnus. Cesta příšerná, k dešti se přidaly mlhy a klouzačka, byli jsme rádi, že jsme dojeli celí a včas a poprvé snad mezi prvními. Veterina byla otázka chvilinky, díky Ondrovi se dohlásila Enya mezi posuzovaná morčátka a my tak měli celé dva chlupáče na tu fůru dalších :) konkurence se sjela i ze Slovenska a přijeli i mediální morčecí hvězdy, byla jsem zvědavá, jak se s nimi naši vyrovnají, to jsem si mimochodem říkala vždycky, co nastane, až se jednou takhle všichni sejdeme, něco ve smyslu – jak tohle jednou dopadne… a ono fakt dopadlo, alespoň na této výstavě :)

Morčiny nám posuzovala Petra Švarcová a jak je v Olomouci zvykem, silná výstava, dobré obsazení, přísná laťka. A tak mnozí dopadli jinak než očekávali a než by se jim líbilo a také to dávali najevo, emoce byli velmi silné, až nepříjemné.

Ale rozepisovat se nebudu, snad jen uvědomění si, že komentování vlastních zrovna posuzovaných morčat je něco, co už jsem myslela, že nikdo až tak nedělá… že díky tomu, že chovatel zmateně podává svá morčata k posouzení a plete si je, to se také hodně dlouho nestalo a doufám, že díky tomuhle nenastane třeba stop stav nošení si vlastních morčat k posouzení za předpokladu, že se lidi chovají… lidsky, protože to prostě naprosto zbytečně bije do očí nebo provokuje nebo ... najděte si slova sami. Uvidíme příště. Ofšem, co se povedlo mě, která si na prezentaci snaží zakládat a různé podložky jsou naší nedílnou součástí, stejně tak fén a kufřík plný naprostých nezbytností, kde stejně použiju nakonej jeden, max. dva hřebeny :)) tak mé nachystané věci na přinesení Piccadily zůstali nedotčeny, s ledovým klidem jsem sledovala posouzení šeltií a říkala si, jdeme až za 5 morčat, času je dost… a ono prd, když 4 morčata před vámi nepřijedou a vy to nevíte a najednou se vaše morče objeví v rukách nosiče, srdce začne tlouct o to rychleji :D achach, ale tak co, paní jí předala k posouzení a já opět s výrazem ledového klidu přihlížela do doby úšklebku nad zkráceným zadkem oproti jinak dlouhé srsti, s tím jsme museli počítat a počítali, spíš odčítali :) ale na podložku to bylo a zbytek byl velmi nadějný, tak jsme to holt riskli. Ještě, že tak..

K samotnému posouzení. Piccadilly si vysloužila moc pěkných 97,5 bodů a to jí vyneslo na pozici Nejlepší adult šeltie, v konkurenci se posunula dál na Nejlepší Adult dlouhosrsté, žádné jiné dospělé nedosáhlo na tyto body a jediný, kdo zatím oficiálně takovéhle body měl je juniorský texlík Vlaďky Fidrmucové a přes něj jsme prošli do nejvyššího ocenění, Nejlepší dlouhosrsté morče celé výstavy – BIS longhair cavy in Show :)) Překvapení neskutečné, o to víc příjemné. Stržené body jsme měli oprávněně, nebudu psát, že ne a já bych hodnotila i klidně míň, vidím kriticky víc věcí a nejspíš to tak tragické není, i když je daleko lepší mít mušku nastavenou takhle přísně, než naopak. Stavba za 15 je ale milé hodnocení, kor u dvouleté samičky, která své narozeniny oslaví za pár dní :) Dala si a hlavně nám tudíž takovýhle nářez jako dárek :o))

  K posouzení malé Enyi. Obdržela krásných 96,5 bodů a v  konečném rozstřelu přesvědčila nejvíc a obsadila první místo,  Enya Jezerka tedy 1. Nejlepší baby coronet. Paráááda :)  Dál se sice nedostala, ale pro mě velká  spokojenost, první výstava, první skvělé umístění, hned  poprvé velká konkurence… kdo by spokojený nebyl. Enyu si  převzala Martina Smolková a tak ch.s. LadyAnn přejeme, aby prokázala své kvality "alespoň" jako Mája, se kterou Martina vyjezdila Granda, nebylo by to špatné :) (ftip :)) ) je to ale prtě, tak hlavně ať dobře roste a dělá radost, to nejvíc.

Výstava se moc povedla a pořadatelka Anna Havlínová se opět vytáhla. Forma tischschau je mi velmi blízká a přemýšlíme o této verzi u naší Dlouhosrsté výstavy, ta úleva nestavění klecí je značná a úspora jak časová, tak finanční je taky značná, moc se nám to zamlouvá. Cen bylo neskutečně moc a my jeli narvaní až po strop, v tomhle také smekám, sehnat tolik cen chce opravdu silné nadšení a to v Olomouci prostě nechybí.

Děkujeme za vše, budeme rádi vzpomínat :))

Fotografie jsou ilustrační a vznikly před výstavou, s pohárky jsme zatím nefotili, tak snad někdy později. A později i o nedělní návštěvě u Lenky Fuksové, kde nám spadla čelist až na zem a to doslova a o tom, jaká další severská morčátka se doma zabydlela z ekypy, kterou dovezl nedávno Ondra. Doma už jsou konečně všichni a jedna je dokonce Kinder Surprise už z domovské Eternitys.. :)

…a jak bylo na “výletu”

Jak Míša psala, minulý týden jsem byl na cestách mimo ČR, dojel jsem poněkud, řekněme rozčarován . Cesta začala v pondělí do německého Hannoveru a následně ve středu k zákazníkovi ve švédském Nörrkopingu. Cesta nazpět přes most ze Švédska do Dánska a následně trajektem do Německa a nazpět do Čech. Ihned kousek za hranicemi začalo ono rozčarování a přemýšlení z čeho všeho jsem rozčarovaný. Podělím se s vámi:

1. mám rád kávu, dobrou kávu, zastavím na nejmenované čerpací stanici, kde nabízí kávu z Peru za “krásných” 39,-. Požádal jsem, že chci espresso, prsty naznačil, že je to opravdu trocha (wikipedie: Espresso je jemně mletá pražená káva v množství 14 g (7 g), upěchovaná silou 20 kg (v páce) a uvařená kávovarem prostřednictvím změkčené vody o teplotě 90 °C a pod tlakem 9 barů. Doba průtoku vody přes kávu by měla být v rozmezí 20–30 sekund, za kterou musí natéct 30 ml emulze). Obsluha mne ujistila, ono to tak nějak vychází a jala se připravovat espresso. Když jsem se zeptal, zdali toho není moc, zakroutila hlavou a po chvíli mi odevzdala šálek s 1,5dcl čehosi, čemu se opravdu nedá říkat espresso (možná tak české espresso, obvykle si říkám o picollo, ale nevím, zdali nemáme v Čechách jinou míru). Nápoj to byl nedobrý – kdekoliv v Německu, Švédsku,… si řeknete o espresso (běžně double espresso za 2,10EUR což není zásadně víc), dostanete jej a nemusíte vysvětlovat, jak má vypadat. Se slovy “kdybych chtěl teplou vodu, raději si dám čaj” jsem odkráčel.
2. V Hannoveru u zákazníka jsem chodil na oběd, standardní podniková vývařovna, dal jsem si vepřové cosi alá gyros – kupa masa, kupa hranolků, zelný salát, pití, kafe a balíček žvýkaček. Ono toho na tom talíři bylo hodně, tolik, že se to pomalu nedalo dojíst. Ba co víc, ono se to dalo jíst (na rozdíl od některých podnikových vývařoven tady). Překvapení při placení – 6,50 EUR (cca 160Kč), což mi za takovou porci nepřijde mnoho (tedy zvlášť s tím kapitalistickým západem, ehm. severem).
3. V Německu stojí nafta co tady… Švédsko o něco dražší, ale s tím jak tady stoupají ceny, tak týden, dva a bude to nastejno.
4. Cestou nazpět jsem si vzpomněl, že nám dochází toaleťák. 24ks 4 vrstvého toaleťáku, jemného, 6,50 EUR (cca 160Kč) – u nás jsem nejlevnější našel za cca 11Kč/role x 24,50 = 264Kč.
5. V Hannoveru jsem se jel podívat do centra, celodenní jízdenka 2,4EUR (Hannover velikostí cca polovina Prahy, tramvaje jim tam jezdí v tunelech, tak mají metro ). Tohle asi přepočítávat nemusím. Co se mi v Německu líbí, jsou ekologické známky do velkých měst, prostě tam nejezdí kdejaký smraďoch.
6. Šel jsem do elektra, kouknout… zahlédl jsem bezdrátová sluchátka, tam v kamenném obchodě 172EUR, koukl jsem na české internetové obchody, pouze 3 (!!!) byly levnější, nežli kamenný obchod tam… všechny ostatní dražší, po kamenných obchodech jsem se raději ani nekoukal.
7. Velké rozčarování přijde pokaždé, když spadnete do té naší kotliny u Ústí… prostě spadnete do smradu… hmmm… třeba změna vyhlášky – plynová maska povinná. Co ale poznáte o chvíli později, prostě exotika v Čechách, kanály jsou uprostřed silnice, vždy mne napadne Dalibor Janda – Hráli jsme kličkovanou. Ono když se podíváte obecně na kvalitu silnic za hranicemi, musela by tady všude být 50tka. Na německé dálnici značky 100Km/h “strasse schaden” když pak projedete daným úsekem, tak si opravdu řeknete, co by muselo být na D1. Ostatně při letní návštěvě přátel od Mnichova – “vy tu máte opravdu špatné silnice”. Nezbylo, nežli potichu přikývnout.
8. Když jsem navštívil jakoukoliv restauraci (nikoliv nóbl) obsluha tam má o zákazníka zájem… inu, po návratu jsme vyrazili do pražského Čestru na ňam véču – tady mají také o zákazníka zájem, nicméně je to stav spíše výjimečný v kotlině české. Občas, když jsem někde a mám být obsloužen (obchod, restaurace, kdekoliv), tak si spíše připadám, že toho někoho, kdo službu poskytuje “otravuji”. Pravda, obchod, kde dělá Míša je výjimka, ale tam mají šéfa, který moc dobře ví, jak to  v Německu chodí a že zákazník je to, co je všechny živí..

Tak si říkám, zdali je v té naší kotlině české všechno v pořádku a jestli se nám vlastně nechce přestěhovat někam jinam . Do rozčarování jsem nezapočítal české platy… když je tady tak nějak všechno stejně/podobně drahé….

Musel jsem, rozčarování je opravdu silné.

A ještě mě napadly 2 věci:

- způsob jízdy na českých silnicích, příkazové značky a zákony jsou nejspíše informativní, no co, nedivme se pak kolik je tu nehod, za bezmála 3000 najetých kilometrů jsem zaznamenal jedinou v Dánsku.

- za hranicemi mají vanilkovou Colu – Míša jí má ráda – ale s tím mají také zálohované PET lahve, třeba ve Švédsku ne málo, obyčejná PET lahev 1,5l zálohovaná 2SEK (toho času 1SEK – 2,80Kč). Těžko říci, jak by se tento nápad ujal v přeplastované České Republice.

Povedlo se, jsou doma :)

Aktualizace se bude týkat morčátek od Liz Knutsson, švédská Eternitys Cavies. Po vyhlášení zprávy přímo od Liz na FB, že bude končit s chovem nás nenapadlo nic jiného, než pokusit se přivézt ta nádherná morčátka k nám, ale po několika dnech Liz vzala vše zpět a k prodeji jich bylo jen několik. A protože Ondra jel zrovna v tenhle čas na pracovní cestu tímhle směrem, padlo rozhodnutí další a komunikace se obnovila. A vše se povedlo, do Čech Ondra přivezl 8 chlupáčů :) 7 jich je barevných a jedna světlá pro Lenku, jedna, ale překrásná. A dvě morčinky se přivezli neplánovaně, o to bylo překvapení mocnější.

Zatím ještě nevím, jestli zůstanou doma všichni, ale jsou tak krásní a hlavně nedostupní, že rozhodování bude těžké, hodně… uvidíme :)

A přejdu rovnou k představení švédů, ať se moc nerozepisuji. U nás se zatím zabydlelo 5 morčátek, tři odjeli do Havl. Brodu, kam Lence s Kájou patří převeliké díky za opatrování dalších dvou pokladů, takže zatím fotografie pěti chlupáčů :)

Eternitys Walk n´Talk, samička sheltie černá – červená - bílá

(mamina Eternitys Walk In the Park, tatík FINCh SCh EternitysThe Abenathy Pearl)

1xCAC
1xBOBj-R
Runner Up sheltie Nordic Championship 2011

Eternitys Fish Tank, samec sheltie černá – červená – bílá

(mamina  SV-11 SCh Eternitys Gone Fishing, tatík Kjelins Time of My Life)

SCh Eternitys Porkfish, samice sheltie černá – bílá – červená

7xCAC/CQ
1xBOBj, 2xBOB, 1xBOB-R
BIS2, BIS3
KM: BOB & BIS2
Swedish Champion

(mamina SCh Eternitys Piraya from Biscaya, tatík Vibys Checker)

první foto Liz Knutsson, samička dojela komplet v sestřihu, tak jak obroste, vyfotíme jí jako hárošku :)

Eternitys Bloody Sunset, samička sheltie bílá s červenou

(mamina Eternitys Bebban, tatík Eternitys Bloody Life)

Eternitys Smickra, samička sheltie červená – bílá

(mamina SCh Eternitys Flirta, tatík SCh Eternitys Bloody Life)

A to je zatím vše. Další dvě samičky jsou Eternitys The Damage Done a Eternitys Make a Song and Dance, které se u nás zabydlí doufám tak do 14cti dnů, ale hlavně, že jsou tu :)

Neměli jsme dobré období, o několik morčátek jsme přišli, máme nová miminka, o tom všem někdy v týdnu..

Tihle nováčci jsou u nás momentálně to nejvíc nejnovější, je to vše opravdu jednou nahoře, jednou dole.

Všem do nového týdne to nej :)  

To je zase období...

Nic moc, spíš nic, než moc...

Asi špatné období nebo co. Chovatelé ruší své chovy, mě osobně zasáhla Liz a její Eterinitys, po Anneli je to další chovatelka s velkým Ch, ke které vzhlížím a která se rozhodla, že konec a hotovo..ach jo.

U nás smutno, umřela nám šeltička Adush po úmorném zachraňování, ale opět prohraná bitva, i když strašně bojovala, vydržela té bolesti moc a o to víc je mi z toho na nic a děsně smutno. Zbylo nám po ní plno pohárů a velké vzpomínky, takhle smutno mi bylo po Sheevě, myslíte na to zvíře a máte slzy v očích... je to čerstvý a bolavý. Ach jo.

A aby všeho nebylo málo, tak jsme přišli o malou merinku po Gracii, po dvou dnech jejího života, kde jí Gracie zalehla a nepustila jí z pod sebe a malá se buď udusila nebo měla rovnou zlomenou páteř, něco co jsme zažili také poprvé a kdyby mi to někdo povídat, tak neuvěřím...

Další kdo nás opustil krom mláďat, která si našla nové domovy, je samec šeltie Kakuzu Versache, nelíbil se mi. U něj jsme chtěli počkat jak vyroste, ale v typu se strašně zhoršil, srst nebyla ani z poloviny to, co u šeltií chci a tak šel jako mazel do jedné rodiny, ať má rodokmen jaký má, nějak už nemám potřebu čekat, jaká po něm budou mláďata, když on sám se mi prostě nelíbil.

Ostatní miminka jsou naštěstí bez úhony a krásně prospívají, tak snad nám podzim nepřinese už nic špatného.

Prťata, prťata a pro změnu prťata :))

Máme doma zase živo a veselo a plno malých ukníkánků :) porodila trikolorní šeltička Wally v. Sulzbach, která si chuděra prošla dvojí březostí za sebou, samozřejmě mou neopatrností, kdy jsem si myslela, že nic a ono jo… utěšuji se tím, že při kojení Doodly měla stále přes 1300g a březost jsem na ní ani nepoznala a tím, že porodila jednu samičku, takže snad nic vyčerpávajícího. Malá se jí a Notíkovi (Nottingham Jezerka) moc povedla, tentorkát malovaná červeno – bílá šeltička, dostala jméno Indiana Jezerka a jako Doodla zůstane doma.

Další kdo bez problémů porodil je merinka Gracie Chlupáček, u ní jsem už ani nedoufala, že se Emílkovi (MaJas Emilion Tricky) podařilo jí nakrýt a ono jo :) Na svět tak včera vykoukla jedna jediná samička, merino po mamině, Jivago Jezerka. A pokud se něco s tou vrtulí co má na hlavě nepotentí, tak zůstane jako kráska nahoře také doma, jak jinak :)

A jako poslední porodila dnes dlouho očekávané prcky naše švédská kráska, coronetka Cavatinas Tasha. Porodila bez naší asistence a na svět tak vykoukli tři prckové, dva samečci a jedna samička. Přemlouvala jsem jí celou dobu, aby tam alespoň jedna šeltie byla a že to bude rovnou holčička, to je nad moje očekávání :)) Takže bez dlouhých keciček představuju Káčka, táta je coronet Future v.d. Alten Bahn.

Kappa Jezerka, samička šeltie, červená – bílá. A ta taky zůstává doma, jak jinak :))

Kenneth Jezerka, samec coronet, červená – bílá. A u něj hodně přemýšlím, že by vlastně taky mohl zůstat doma, Ondra mě asi zabije :D

Kenzo Jezerka, samec coronet, červená – bílá… a tenhle chumlík asi bude na prodej.. ale uvidím kdo z kluků, až jak porostou :)

Zatím vše, mějte fajn dny :)