Chovatelská stanice čistokrevných morčat - Jezerka

Nášup fotografií :)

Některá morčátka jsme dnes fotili, malým prckům je za chvíli měsíc a u dvou jsme se rozhodli nabídnout je k prodeji. Jedná se samce a samičku, 100% Eternitys. Doma si necháváme jednu šmudlinu pro další srandy s barvou, tak uvidíme .

Vlastně se neděje nic zásadního, tak sem rovnou hodím fotky.

První bude slečinka, která zůstane doma – Moment of Surprise Jezerka

bráška na prodej – M Jezerka (zatím nepojmenovaný)

poslední z tria je samička, M Jezerka (také nemá zatím jméno)

další, kdo získal nové fotky je Cavatinas Novák, který je kus . Roste a krásní a na to, jaký byl nijaký, když jsme ho přivezli, tak nás pomalu ale jistě začíná přesvědčovat, že i přes nějaké mušky stojí za to ho doma mít. Jeho srst se ani jednou nezacuchala, což jsem zatím u dlouhánů nezažila, od mala ani jeden dredík, nic. Srst je úplně hedvábná a silná, je to paráda. Novák je momentálně nějaký čas u samiček a jen ho stříhám a tak jednou za čas pročísnu a prostě pohoda. Na focení jsme ho vytáhli a jen pročesali, nic jiného, je to fantazie . Posuďte sami .

Cavatinas Novák

Další ze švédů, koho jsme cvakli je samec Eternitys Fish Tank a ten taky roste do krásy a přesvědčuje kvalitou srsti. Barevně je taky úžasný, to jsem ještě neviděla . On je výzva, ne, že ne

Eternitys Fish Tank

Další byla na řadě Eternitys Damage Done, trochu se dala co se srsti týče už do kupy, tak jí máme jak vypadá teď, pro porovnání třeba za měsíc znovu

Eternitys Damage Done

A další, kdo roste do krásy je mladinká Eternitys Bloody Sunset, stává se z ní šeltie se širokou hlavou a krásnýma očima .

Eternitys Bloody Sunset

Změna data konání výstavy!!!

Museli jsme přehodit termín výstavy, ale naštěstí jen o víkend  dopředu :o)

Dlouhosrstá výstava bude 26.5., také sobota, také Toulcův Dvůr, také

Anneke, také my dva.... a Knedla :o)

Informace o námi chystané výstavě :o)

Máme vynikající zprávu, odhalení posuzovatele na naší Dlouhosrstou výstavu. Oslovili jsme Anneke Vermeulen Slik, jestli by se jí nechtělo do Čech posuzovat jen dlouhány v areálu, který důvěrně zná a s lidmi, které také důvěrně zná... A tak 3x huráááá, posuzovat opravdu přijede :o)))

Anneke je prezidentka holandského klubu chovatelů morčat, posuzuje již více než 30 let, posuzovala u nás Speciálku a hlavně, je to neskutečně charismatická a velice zkušená dáma, která se vždy ráda podělí o své zkušenosti.

Plno chovatelů jí zažilo a ví o koho se jedná, my jsme strašně moc rádi, že pozvání přijala a zhostí se té naší výstavy s nejlepším svědomím :o)

Překlad posuzování zajištěn Ondrou, co nejdřív vyhodíme podmínky a další informace, tohle ale muselo ven jako první :o)))

Tak tedy aktualizace :)

Pořád se něco děje a pořád to nestíhám sem dávat. Hlavní co se nedaří je dělat fotky a tam máme největší skluz. Malá vánoční šeltička od Andrey Illmer krásně roste a svou fotku by si zasloužila, stejně tak naše texlička po Nooně, Babbla, nj. holt nějak časem. Babla je ve stejném bydlíku se šeltičkou Eternitys KindRed Spirit a u nich je trikolorní šeltiák Nottingham a obě se mi zdají březí, tak ťukám na prkno, ať se vše zadaří. A když už jsem u těch březostí, tak tam je to u nás na dlouhé povídání. To, co se nepovedlo byl porod Máji Jezerkové, šeltičky, kterou mi svěřila panička Martina na krytí. Stalo se to co je pro mě už noční můra, Mája měla špatný konec březosti, porod podle toho vypadal a Mája nám doma umřela  . Neumím napsat, jak jsme se cítili a cítíme stále, byla to kouzelná morčina, která to s Martinou dotáhla na GranŠampionku…  moc jsme se všichni na její mimča těšili a takhle se to zvrtlo. Vždycky mám v takových chvílích pocit, že s tím vším praštím a krýt už dál nikoho nebudu. Nesnesu ten pocit beznaděje jak umírají a neumíme jim pomoct, láme mě to a neumím se s tím srovnat.

Ale raději dál. Blíží se nám další import, pro změnu ze Švédska od Liz. Ondra opět vyráží a tak do 14cti dnů dorazí domů další pár chlupáčů a tím stopneme příliv švédů u nás doma. Alespoň na čas, musíme se naučit s nimi pracovat tak, aby to mělo hlavu a patu..

Další informace je výstavní. Stejně jako minulé roky i letos budeme pořádat Dlouhosrstou výstavu v areálu Toulcův Dvůr na Praze 10. Rozhodli jsme se pro datum 2.6. což je sobota a rádi bychom zahraničního posuzovatele, posuzovatelku. Uvidíme jak se to podaří, bohužel jsme jí to oznámili až teď a udělali tak stejnou chybu jako vloni a na tento termín již měla jiný plán, ale uvidíme, naděje umírá poslední .

A asi už vše, pokusíme se skluz i ve focení dohnat, malí švédi nám rostou před očima, tak ať máme zdokumentované alespoň je.

Pěkný týden všem  

PS: upravila a zneviditelnila jsem morčátka, která doma už nemáme, protože na tohle taky nebyl čas nebo se mi do toho nechtělo, takže pokud se někomu bude zdát, že jich zmizlo několik, tak to není nějak teďka, ale od léta a ne, že by všechna umřela, ale většinou jsem je vyhodnotila pro další chov nehodící se, většinou samičky, které byly drobné a už dávno mají domov jako mazlíci jinde, jako třeba texlička MaJas Olivia, která byla neustále drobínek a soutěžila asi o titul nejdrobnější dospělé morčátko na světě.. a tak, prostě jsem v tom udělala pořádek, tak trochu :)

SweCze nebo Czedish?

Asi to vyhraje SweCze (čti švéče). Jedná se pro změnu o morčecí událost, porodila nám šeltička Eternitys Make a Song and Dance. Samičku na podzim Ondra dovezl již březí a vydržela celou tu cestu, aby porodila dnes a na svět tak vykoukla tři krásná mrňata. U celého porodu jsem byla, slyšela jsem jí a vlastně jsem jen přihlížela a sem tam sušila, Dance vše zvládala sama a s přehledem. Prckové mají krásné váhy kolem 100g každé, Dance měla pupek jako zvon. Sama Dance je samička, kde jsem si říkala asi 100x, že jsem totálně ulítla, když jsem si jí rezervovala… je nejen neskutečně světlá, teoreticky červená – černá, prakticky je tomu hodně vzdálená a ke všemu je hodně zbrindlovaná, opravdu dost.. jen typ má hodně dobrý a srst jí roste parádně, v tomhle nezklamala. Ale poučila mě, neskutečně. U nás (nemyslím doma) je pořád zažitý názor, že tříbarevné morče s brindlem je něco ble, co nepatří do chovu, že je to něco, co se přeci potáhne, než se to prochová, že to vlastně ani není hezké, tak proč je v chovu mít… Kdysi nám říkala Anneke V. Slik, že pokud se tomu chceme věnovat opravdu dost, chovu trikolorů, ať je nevyřazujeme, pokud budou mít přednosti, které nás přesvědčí, že to morčí stojí za to. Ať nebereme jako to hlavní, že má brindl.. A i proto u nás morčata s brindlem jsou a budou. Někdy to dopadlo, někdy ne, pokud se narodí bez brindlu, tak je to samozřejmě fajn, pokud se narodí s promícháním a stojí za to, v barvě, v typu, tak zůstává.. A tahle samička to natřela všem, kdo ohrnujete nad takovými morčaty nos . Porodila tak úžasně barevně rozložené mládě, že takové se nenarodí pomalu ani rodičům bez promíchání. Ta další dvě už promíchaná jsou, ale je to hozená rukavice. Malovaná u nás zůstane, další dvě půjdou dál do světa a přesně dál uvidíme, jak se bude pruhování prochovávat v dalších generacích.. to chovatelství je prostě nádherná práce a u těch víc barev je to o to větší sranda . U Liz, v domovské Eternitys není a nebyla Dance jediná, která takhle vypadá, skláním se před zkušeností, která z toho vychází, prostě je hned nezatracovat jen proto, že mají promíchanej kožich  

A raději už fotky nebo opět popíšu půl stránky na téma brindl

První Švéče, jak vykoukli na svět, je holčička, zatím černá s červenou/brindl.

Druhé Švéče je malovaná princezna, ta prostě musí zůstat doma

A třetí Švéče je klučina, černý s červenou a bílou/lehký brindl

A to je dnes vše. Prima nový týden všem

Pár písmenek v novém roce

Trocha psaní do začátku roku. Před vánocemi a mezi svátky nám porodily obě Adimero kudrnky a jak mnozí vědí, oba porody nevyšly.Merinka Moon porodila jednu obří samičku, mládě o hmotnosti 192g, což je asi největší co kdy která samička u nás porodila, opravdu obřice. Malou jsme našli očištěnou a vypadala úplně v pohodě, jen se nejspíš udusila, což mě bohužel nepřekvapuje, šance na dobrá porod byla tak nula nula nic, možná jedna… Moon byla a je naštěstí v pořádku, asi ale nebude na svůj první porod vzpomínat zrovna dobře při porodu takhle velkého mláděte…

O to víc jsem očekávala porod texličky Sun, abych se opět přesvědčila o tom, že na co se člověk těší, to prostě nevyjde. Sun porodila mezi svátky tři mláďata a porodila o něco dřív než bylo potřeba. Porod sice v pohodě, Sun v pohodě, mláďata měla ale skoro holá bříška a potřebovala ještě tak víc jak týden, spíš i 14 dní a podle toho to dopadlo. Sun je od začátku odmítala a tak nemáme ani jednu kudrnatou naději na které jsem se těšila. Psát, že všechna mláďata byla ve výstavním poměru barev a co by kdyby je vlastně zbytečný, ale tak snad to dopadne příště, alespoň se ségry holt rozrodily. Hlavně, že jsou v pořádku, do jara jim domluvím a začne vše na novo, doufám

Tím nám skončil rok 2011, žádná další vážná věc se nekonala, aby začátek 2012 nezačal také zrovna dvakrát slavně a tentokrát nás ta smrt bolí. Umřela nám šeltička Zombie Waikiki, naše první trikolorní kráska na kterou se nedá zapomenout. Prostě si jen tak umřela, nic předem neřekla, na podzim oslavila 5 let a klidně tu mohla s námi být ještě alespoň další dva roky, kdyby chtěla.. je to holt silnější než my všichni, o to víc nečekané…

A co máme teď před sebou? Skoro každým dnem čekáme porod švédky Eternitys Make a Song and Dance, kde zatím ale vůbec netušíme, co se narodí  . Tak hlavně ať je konečně vše dobré, šeltička je vitální a v pořádku, baští jako protržená a pupek má jak zvon, no těšíme se, pro změnu . Přivezla se nakrytá z domovské Eternitys, tak snad se mrňata povedou alespoň typově. Jestli někdo máte představu, že byste mohl chtít potomky po této barevně srandovní švédce, dejte vědět Typově je nádherná, doslova a do písmene.

Dnes vše, pokračování příště.

Před vánoční víkend u nás

probíhá naprosto normálně :o) V sobotu jsme si udělali zasloužené a plánované volno, vyrazili jsme do německých Drážďan nasát atmosféru vánočních trhů, ale nejen to. Plánovali jsme i setkání s Andreou a Wolfgangem Illmer a povedlo se, nic jim do toho nevlezlo, nám také ne :) Několik hodin jsme tak mohli prochodit po vánočně naladěných Drážďanech, popili svařák a dali si různé ňamky a jsme moc rádi, že se nám povedlo se setkat. Prodebatilo se kde co a když došlo na loučení, ukázalo se nám malé chlupaté překvapení, které si pro nás Andrea s Wolfgangem připravili. Malé chlupaté klubíčko typicky červeno – bílé, okaté a ušaté se mi choulilo v dlani, já překvapená, Ondra se usmívající, Andrea s Wolfgangem také… :) achach, emoce veliké a tak jsme si přivezli vnučku Piccadily, dcerku jejího syna Xandra Jezerky, překrásnou Harminii v. Gotenholz :) A proto děkuji všem, které kolem sebe mám a kteří ze mě dělají šťastnou Míšu, ten pocit je k nezaplacení… Andrea und Wolfgang, vielen Dank, ich liebe euch beide… :) A to, že mám toho nejlepšího chlapa pod sluncem, to říkám pořád :) a nemusí mě uplácet morčatama :o) 

Klidný týden vám všem, kdo jste na tom jako já, že se vydáte na poslední chvíli kupovat dárečky, tak přeji pevné nervíky, ale jednou za rok se to vydržet dá, tudíž sílu a spoustu tolerance :))

4. Vánoční Olomouc – Tischschau 3.12.

Nakonec i u nás padlo rozhodnutí, že nepojedeme jen na čumendu a pokec, ale že se pojede soutěžit i s chlupáči. Tedy s jednou, rozhodnutí padlo na šeltičku Piccadilly, kterou jsme vytáhli na naše vánoční focení a která je tak odpočatá a pěkná, že jsem po uzávěrce psala Aničce, že pokorně prosím o přijetí jednoho morčátka na výstavu… a svolení padlo, v pátek nastali přípravy, které sice začali kolem desáté večer díky mé práci, ale příprava jednoho dospělce nedá tolik, takže to šlo. Z Piccadilly jsem nadšená, je v ramenou silná jako buldok, srst jí padá v pramenech už od očí až na zem, oči má jako velké koláče a barevně je také hodně povedená, prostě je krásná. A je i krásně odpočatá, až moc :)

Jela s námi i coronetí bejbinka Enya, kterou jsem vezla pro novou paničku a kterou jsem po vykoupání shlédla a zkonstatovala, že vlastně není tak marná a posoudit by se mohla také, ale holt nahlášená není, tak jí alespoň zaregistrujeme a s dobrým svědomím prodáme.

Naspáno jsme měli asi 3 hodiny, což je na tomhle všem to nejvíc nejhorší, to brzké vstávání a my vstávali asi ve 4 ráno. Hnus. Cesta příšerná, k dešti se přidaly mlhy a klouzačka, byli jsme rádi, že jsme dojeli celí a včas a poprvé snad mezi prvními. Veterina byla otázka chvilinky, díky Ondrovi se dohlásila Enya mezi posuzovaná morčátka a my tak měli celé dva chlupáče na tu fůru dalších :) konkurence se sjela i ze Slovenska a přijeli i mediální morčecí hvězdy, byla jsem zvědavá, jak se s nimi naši vyrovnají, to jsem si mimochodem říkala vždycky, co nastane, až se jednou takhle všichni sejdeme, něco ve smyslu – jak tohle jednou dopadne… a ono fakt dopadlo, alespoň na této výstavě :)

Morčiny nám posuzovala Petra Švarcová a jak je v Olomouci zvykem, silná výstava, dobré obsazení, přísná laťka. A tak mnozí dopadli jinak než očekávali a než by se jim líbilo a také to dávali najevo, emoce byli velmi silné, až nepříjemné.

Ale rozepisovat se nebudu, snad jen uvědomění si, že komentování vlastních zrovna posuzovaných morčat je něco, co už jsem myslela, že nikdo až tak nedělá… že díky tomu, že chovatel zmateně podává svá morčata k posouzení a plete si je, to se také hodně dlouho nestalo a doufám, že díky tomuhle nenastane třeba stop stav nošení si vlastních morčat k posouzení za předpokladu, že se lidi chovají… lidsky, protože to prostě naprosto zbytečně bije do očí nebo provokuje nebo ... najděte si slova sami. Uvidíme příště. Ofšem, co se povedlo mě, která si na prezentaci snaží zakládat a různé podložky jsou naší nedílnou součástí, stejně tak fén a kufřík plný naprostých nezbytností, kde stejně použiju nakonej jeden, max. dva hřebeny :)) tak mé nachystané věci na přinesení Piccadily zůstali nedotčeny, s ledovým klidem jsem sledovala posouzení šeltií a říkala si, jdeme až za 5 morčat, času je dost… a ono prd, když 4 morčata před vámi nepřijedou a vy to nevíte a najednou se vaše morče objeví v rukách nosiče, srdce začne tlouct o to rychleji :D achach, ale tak co, paní jí předala k posouzení a já opět s výrazem ledového klidu přihlížela do doby úšklebku nad zkráceným zadkem oproti jinak dlouhé srsti, s tím jsme museli počítat a počítali, spíš odčítali :) ale na podložku to bylo a zbytek byl velmi nadějný, tak jsme to holt riskli. Ještě, že tak..

K samotnému posouzení. Piccadilly si vysloužila moc pěkných 97,5 bodů a to jí vyneslo na pozici Nejlepší adult šeltie, v konkurenci se posunula dál na Nejlepší Adult dlouhosrsté, žádné jiné dospělé nedosáhlo na tyto body a jediný, kdo zatím oficiálně takovéhle body měl je juniorský texlík Vlaďky Fidrmucové a přes něj jsme prošli do nejvyššího ocenění, Nejlepší dlouhosrsté morče celé výstavy – BIS longhair cavy in Show :)) Překvapení neskutečné, o to víc příjemné. Stržené body jsme měli oprávněně, nebudu psát, že ne a já bych hodnotila i klidně míň, vidím kriticky víc věcí a nejspíš to tak tragické není, i když je daleko lepší mít mušku nastavenou takhle přísně, než naopak. Stavba za 15 je ale milé hodnocení, kor u dvouleté samičky, která své narozeniny oslaví za pár dní :) Dala si a hlavně nám tudíž takovýhle nářez jako dárek :o))

  K posouzení malé Enyi. Obdržela krásných 96,5 bodů a v  konečném rozstřelu přesvědčila nejvíc a obsadila první místo,  Enya Jezerka tedy 1. Nejlepší baby coronet. Paráááda :)  Dál se sice nedostala, ale pro mě velká  spokojenost, první výstava, první skvělé umístění, hned  poprvé velká konkurence… kdo by spokojený nebyl. Enyu si  převzala Martina Smolková a tak ch.s. LadyAnn přejeme, aby prokázala své kvality "alespoň" jako Mája, se kterou Martina vyjezdila Granda, nebylo by to špatné :) (ftip :)) ) je to ale prtě, tak hlavně ať dobře roste a dělá radost, to nejvíc.

Výstava se moc povedla a pořadatelka Anna Havlínová se opět vytáhla. Forma tischschau je mi velmi blízká a přemýšlíme o této verzi u naší Dlouhosrsté výstavy, ta úleva nestavění klecí je značná a úspora jak časová, tak finanční je taky značná, moc se nám to zamlouvá. Cen bylo neskutečně moc a my jeli narvaní až po strop, v tomhle také smekám, sehnat tolik cen chce opravdu silné nadšení a to v Olomouci prostě nechybí.

Děkujeme za vše, budeme rádi vzpomínat :))

Fotografie jsou ilustrační a vznikly před výstavou, s pohárky jsme zatím nefotili, tak snad někdy později. A později i o nedělní návštěvě u Lenky Fuksové, kde nám spadla čelist až na zem a to doslova a o tom, jaká další severská morčátka se doma zabydlela z ekypy, kterou dovezl nedávno Ondra. Doma už jsou konečně všichni a jedna je dokonce Kinder Surprise už z domovské Eternitys.. :)