|
Speciálka je pro nás asi nejzásadnější výstava v roce a proto se snažíme pokaždé ukázat to nejlepší co doma máme. A letos nám to nevyšlo :D celou sezonu nestíháme a tak i tahle výstava pro nás znamenala být sice v roli vystavovatele, ale jednoho jediného morčátka a to ještě importu a to nám doma běhá tolik krásných Jezerčat :)) No ale holt, někdo nemá srst, jiný by sice mohl, ale nezdál se mi a tak, když sem to vše probrala vidlema a přeskupila si v hlavně kdo by nás mohl reprezentovat tak, abych i já byla spokojená, vycházela mi z toho dvě morčátka. Vulcan v. Kleinen Olymp a Eternitys KindRed Spirit. U Vulcana jsem podcenila přípravu a tak se mi spolu s jeho pomocí povedlo, aby šeltiák přišel o poměrně silný pramen a ambicím v tu chvíli byl konec a tak zůstala mladinká švédka. A i když je na české poměry světlejší, její stavba a typ a kvalita a hustota srsti je moc dobrá, tak jsme to riskli a jela tedy jen ona. Než brát dalších xy morčat, která by nemusela dopadnout, radši postavíme jedno pořádné a ať to stojí za to. Posouzení morčiny Janem Schopem pro mě bylo dost zásadní, psala jsem tu o něm mnohokrát a tak nebudu rozebírat, jak moc je pro mě důležitý. Jeho posouzení dlouhosrstých morčat je pravdivé, ví co má pod rukama a při posouzení nebyl skoupý na slova, takže se dalo opravdu hodně co odposlouchat a jako bonus se překládalo do češtiny, takže i pro míň zdatné to bylo v pohodě poslouchatelné. Naše malá šla na řadu až někdy odpoledne a vysloužila si moc pěkný posudek, který by jistě byl ještě o něco lepší, kdyby nedostala srážku 2,5 bodu za barvu. Čekali jsme to, o barvu nám u ní opravdu nejde, proto jsme si jí nepřivezli :) ve všem ostatním to bylo parádní, Jan superlativy nešetřil a to podstatné ona má a Jan to dokázal vypíchnout. Každého potěší, když se o jeho morčeti vyjádří posuzovatel pochvalně a my tím, že jsme prezentovali Eternitys, tak jsme šli docela na jistotu. A opravdu ano, dají se poznat, Jan se nás přišel zeptat jestli je to ona.. nj, tak třeba někdy za pár let takhle někdo pozná náš chov, ale obávám se, že fakt asi ne :o)))) Malá byla ohodnocena 96body a umístila se v rozstřelu s dalšíma dvouma bejbinkama jako třetí nejlepší baby šeltie :) První a druhé místo bylo jasné, tam to ovládla Vladěnka Fidrmucová se svou zlatou agutkou, která i u nás na Dlouhosrsté výstavě vyhrála BIS a druhá skončila moc pěkná šeltička od Mateusze, v typu, v barvě, v srsti, parádní konkurence. Naše malá naprosto splnila moje očekávání, že stála “na bedně” a jsem na ní ještě pyšnější, ale kdo by nebyl… Další dny byli pro nás o pomoci s koordinací výstavy, tedy hlavně pro Ondru, já jsem letos vybruslila tak nějak ze všeho dobře a nic mě neutahalo a neunavilo a tak jsem si vše dokázala užít maximálně. Setkání s plno fajn lidmi, sobotní grilovačka, focení morčátek po posouzení a ještě stihnout být i v práci, ale hlavně co pro nás bylo jedna ze zásadních, byla nedělní návštěva Jana s Bertusem u nás doma. Jan byl na náš chov zvědavý a neskromně musím říct, že jsme ho překvapili tím, jaká morčata nám doma běhají. Zajímal se hlavně o rodokmeny a tak dostal celý seznam k dispozici a jen áchal a povídal – tohle znám, tohle sem měl, jéé a tohle bylo takové a makové a po tamtom byla takovéhle mláďata a jéé, vy máte samici po tomhle parádním samci, tu musím vidět, ten byl… a pak taky došlo na to, že – a co je tohle za morče, to je sice psáno jako od nás z chovu, ale takové se nikdy u nás nenarodilo :D :)) a tak, takže jsme se opravdu pobavili a Jan se utvrdil v tom, že v Německu se s PP občas poměrně podvádí a píší se morčiny tak nějak jak se asi hodí nebo nevím :)) u několika morčat jsme slyšeli, že proč jako nejsou na výstavě a moje kritika, že přeci tenhle pramen je jinak nebo že něco jiného, na to byl odpovědí jen úsměv, že jsme opravdu velice kritičtí a našlo se dalších pár morčat, které by i Jan s přehledem umístil u sebe v chovu. Mohla bych pokračovat, ale to bych psala další a další odstavce a to se mi nechce, protože stejně je to každému putna :) Nás tahle návštěva naprosto “nakopla” kudy kam, i když cestu máme a tak jen rady, jak se ještě víc usměrnit nebo o co se pokusit. Každopádně hodně zajímavá zkušenost, kde na konci bylo prima přislíbení, že při další naší návštěvě Holandska musíme shlédnout také my chov Jana a Bertuse a pozvání k nim celkově. Takže nás čekají samé opravdu velice kvalitní věci co se dalších zkušeností týče a že je pořád se čemu učit. A kdo Jana ohromil moc byla naše malinká trikolorka Doodle, kterou by si nejradši strčil do kapsy a šel :) ale dost už pozitiv, negativa byla samozřejmě také, to jinak ani nejde a z toho se člověk právě poučí, když mu to někdo zkušenější na férovku řekne. A že takových lidí je jako šafránu… Takže tak, zakončila bych vše tím, že na příští rok se nám snad podaří představit víc morčátek a hlavně Jezerčata, naděje umírá prostě poslední :)) Jo a vlastně abych nezapomněla, na výstavě byla posouzena i mnou nově získaná merinka Adimero Touch of The Moon a ta prošla s 96,5 body. Body pěkné, leč konkurence ještě větší než v šeltiích, takže neurvala Mateuszovi nic, ale pro něj zazářila její sestra Adimero Touch of The Sun a mě můžou těšit takhle nadějné body. A těší mě moc a pojede i jinam, byla by škoda nedojezdit to, o co měl Mateusz snahu. Všichni vše přežili na výbornou včetně nás, takže spokojenost veliká a tím bych celé povídání i zakončila. A slíbila sem si, že tyhle nákupy byly opravdu poslední až ještě na jeden, který se domluvil s lehkým smíchem na výstavě, ale vážnosti nabral pár dní po výstavě a tak příští víkend přivezeme jedno překvápko :) víc neprozradím, aby se něco ještě nestalo a nezakřiklo se to. Ale bomba, prostě mega bomba :) člověk by si tu radost z morčátek měl dávkovat tak nějak postupně totiž :o))) Fajn víkend všem.
|
