|
...sem jednou napíšu něco duchaplnýho o Falkovi :D ... a už...
Falko.Valach plemene Český teplokrevník narozený v roce 1996, u maminy kobyly není znám původ, byla do ČR dovezena již bez PP a tatík je Velkopolský Pedro, šiml,který stával u p.Bartáka v Nedvězí.
Poznala jsem ho společně s jeho páníkem Zdenkem, když mu byli 4 roky, letos má již 13 let a byl to pro mě tehdy ohromný kůň, ale to bylo tak vše.Po první návštěvě v jeho boxu jsem si odnášela "přátelský" kousanec a v hlavě jasno, že tohle zvíře je vcelku pěknej parchant, ale uvidíme kdo s koho  . Brávala jsem ho pod sedlo ven, neboť páník Zdeněk občas nestíhal a pravdou je, že pocit z ježdění na něm přetloukl počáteční obavy, naopak, ten kůň mě naprosto nadchl..
No a když to hodně hodně zkrátím (přátelé a známí vědí a znají) tak já vlastně tehdy měla svého koníka, kobylku Českého teplokrevníka Izabel, tu jsem si pořizovala v jejím roce a půl a prošli jsme spolu její pubertou a pohodovým obsedáním, nějakými zraněními a porody dvou hříbátek, kobylky Indi a hřebečka Infinity. A ač byla moje první, s Falkem nám to šlo spolu přeci jen o pár fousů líp a jelikož se z jeho páníka na "pár" (6 nebo snad 7?) let vyklubal můj partner, mohla jsem mít Falka jen pro sebe a občas ho parťákovi zapůjčit  .
Pro mě výhodou bylo a je to,že vážím ani ne 50 kg a díky nízké váze a Falkovým špatným zádům (o nich sem se ještě nezmínila, ale Falíkovo záda nejsou zrovna OK, nebyla už tehdy v těch 4ech letech, nejspíš pozůstalost po předchozích jezdcích spolu s ne ideální stavbou těla :( ...) byla jeho práce pod sedlem plánována a realizována postupem času jen mnou, na což jsem si vůbec nestěžovala, naopak. Zůčastnili jsme se spolu pár závodů, něco parkur, něco drezura, někde se nám povedlo i vyhrát, důležité bylo a je to, že Falko je natolik spolehlivý kůň, že ho prostě nikdy nikomu nikam nedám a basta  .
Jak už to tak v životě bývá, lidé se míjejí a potkávají a také odcházejí. A i my se Zdenkem jsme od sebe odešli, já prodala kobylku Belinku, nechala si jejího syna Infinity a právě Falka, kterého prostě nedám za nic na světě. Kdo tohle někdy zažil, ví co pro vás takovéhle zvíře znamená a že se ho nikdy nevzdáte...a ač přes nepochopení svých rodičů, ale naštěstí přes zatím naprosté pochopení mého Chlapa Ondry si svůj sen žiju dál a doufám, že ještě dlouho žít budu.
Jsme spolu taková komická dvojka, já se svými asi 160 cm a kůň, co má necelých 180 v kohoutku  . Naštěstí jsme se po těch letech natolik spolu sžili a i díky jeho pracovité povaze si troufnu říct, že nemáme v čemkoliv problém. Je vcelku pracovitý flegmatik a to mé, mnohdy dost nervní povaze hodně vyhovuje. Maximálně ho naštvu natolik, že vyhecován k mému nápadu, kdy po jeho splnění následuje pohov, takže mě vlastně vyhoví a neřeší. A pokud řeší, tak mě docvakne, že něco je špatně a buď toho necháme úplně a jdeme se někam uklidnit ven anebo se zaměříme na něco prima co nám jde a je to  . Prostě už nejsem náročná a jezdíme pro pohodu. Už netrénujem ani na závody, jezdíme se po loukách a po lese a opravdu jen občas mě popadne zmučit se na jízdárně, ale nepřeháním to .
Falík stojí momentálně v nájemní stáji a nevídám ho každý den, tak má ode mně pokoj, chodí si po výběhu každý den a myslím, že je vlastně hodně spokojenej kůň. Panice příjde, dá ňamky, vezme ho napást na louku a občas ho vezme ven pod sedlo, aby jsme úplně nezakrněli...myslím, že to je fajn.
Třeba se mi jednou zadaří ho mít zase "doma" a mít ho pod dohledem, tak jako už jednou...ale to je leda hudba budoucnosti...
A ještě něco...je důležité mít u sebe parťáka do nepohody.Toho, co pomůže a podrží a nemusí to zdaleka být koňák. Porozumění a snaha se cení a já jsem moc ráda za toho, co mi tohle všechno dokáže poskytnout a stále vymýšlí pro nás něco dalšího a stará se. O mě. A to se mi ještě nestalo. Proto CHlap s velkým CH. Ještě nevymřeli a ten "můj" je toho živým důkazem . Ondro, díky...
  
|